Hrvatsko-Češke veze

Hrvati na Karlovom sveučilištu

Bohemizmi u hrvatskom jeziku

Chorvatsko - České styky

Chorvaté na Karlově universitě
Bohemismy v chorvatském jazyku

  •  Duh , prvi zagrebački biskup, rodom Čeh, imenovan oko 1094. Njegovim dolaskom u Zagreb počinju kontinuirane i povijesnim izvorima potvrđene hrvatsko-češke veze.
  •  Přemysl Otokar II.  (1230.-1278.), češki kralj, vladao Zagorjem i okolicom Samobora, iznad kojeg su njegovi pristaše izgradili utvrdu, današnji Stari grad.
  •  Karlo IV.  (1316.-1378.), češki kralj i rimsko-njemački car, u Pragu 1347. osnovao benediktinski samostan Emaus u koji je doveo hrvatske glagoljaše s Pašmana.
  •  Petar Parler  (1330.-1399.), graditelj katedrale svetog Vida i Karlovog mosta u Pragu, smatra se da su njegovi učenici izgradili portal crkve svetog Marka u Zagrebu.
  •  Žigmund Luksemburški  (1368.-1437.), sin Karla IV., hrvatski i ugarski kralj od 1386., češki kralj od 1420., jedini Čeh koji je vladao Hrvatskom.
  •  Jan Hus  (1369.-1415.), češki humanist i vjerski reformator, u češki pravopis uveo slova s kvačicom, koju je preuzeo sa znaka za glas ž u hrvatskoj uglatoj glagoljici.
  •  Ivan Smilo Bohemus  , zagrebački biskup od 1386. do 1394., rodom Čeh, dao izraditi prvi katalog inventara zagrebačke katedrale i time je udario temelje Metropolitanske knjižnice i katedralne riznice.
  •  Lucidar  , srednjovjekovna enciklopedija, u Hrvatsku došla u 15. stoljeću iz Češke.
  •  Petr z Myšlína , češki vojskovođa, zapovjednik obrane Šibenika u ratu s Venecijom od 1410. do 1412.
  •  Ivan Stojković  (o.1390.-1443.), kardinal, dominikanac, teolog i diplomat rodom iz Dubrovnika, nakon husitskih ratova djelovao na pomirenju između katolika i husita, koji su ga nazivali »našim zemljakom«, na koncilu u Baselu 1433. pokušao vratiti husite u okrilje Katoličke crkve.
  •  Ivan Vitovac  (?1468.), bivši husitski vojskovođa, došao u Hrvatsku kao vojskovođa grofovske obitelji Celjski 1439., kasnije postao slavonski ban i zagorski grof.
  •  Vladislav II. Jagelović  (1456.-1516.), češki kralj od 1471., izabran 1490. za hrvatskog i ugarskog kralja, čime počinje period zajedničkih kraljeva Hrvatske i Češke koji traje do 1918.
  •  Češki vojnici  sudjeluju u obrani hrvatskih zemalja od Osmanlija u 16. stoljeću, u bitci kod Osijeka 1537. poginulo ih 5000.
  •  Nikola Šubić Zrinski  (1508.-1566.), hrvatski ban, 1564. oženio se češkom plemkinjom Evom iz Rožmberka, koja je najpoznatija kao lik iz Zajčeve opere Nikola Šubić Zrinjski.
  •  Matija Vlačić Ilirik  (1520.-1575.), hrvatski protestantski teolog, surađivao s češkom reformističkom zajednicom Češkom braćom, 1558. u Nűrnbergu izdao latinska djela Jana Husa.
  •  Tadeáš Hájek z Hájku  (o.1525.-1600.), češki matematičar, astronom i liječnik, 1560. preveo na češki djelo Bartola Đurđevića Tumačenje turskoga proročanstva, što je prvi poznati prijevod nekog hrvatskog pisca na češki.
  •  Faust Vrančić  (1551.-1617.), hrvatski humanist, leksikograf i izumitelj, pripisuje mu se izum padobrana. Od 1579. do 1594. živio u Pragu kao tajnik cara Rudolfa II. Na temelju njegovog Rječnika pet najplemenitijih jezika Europe, češki humanist Peter Loderecker 1605. izradio Rječnik sedam različitih jezika, u kojem je Vrančić napisao predgovor na hrvatskom jeziku.
  •  Martin Slabin  , češki isusovac, od 1607. do 1608. prvi predstojnik isusovačke gimnazije u Zagrebu.
  •  Ivan Franjo Janeček  (1698.-1777.), češki orguljar, do danas u Hrvatskoj sačuvano oko 30 njegovih orgulja.
  •  Andrija Kačić Miošić  (1704.-1760.), hrvatski književnik i prosvjetitelj, njegovo djelo Razgovor ugodni naroda slovinskoga utjecalo na nastanak Královédvorskog i Zelenohorskog rukopisa, najpoznatijih krivotvorina češke književnosti.
  •  Franjo Trenk  (1711.-1749.), slavonski velikaš i vojskovođa, ratovao u Češkoj tijekom Rata za austrijsku baštinu, od 1747. zatočen u Brnu gdje je umro i pokopan.
  •  Antun Jandera  , tiskar, rodom Čeh, 1771. u Zagrebu izdao prve hrvatske novine na latinskom jeziku, Ephemerides Zagrabienses.
  •   Ivan Either  (o.1750.-1822.), graditelj rodom iz Moravske, u Zagrebu djeluje od oko 1775., 1809. sagradio Banske dvore.
  •   Karlo Franjo Freudenreich  (1763.-1831.), glumac i kazališni djelatnik, u Zagreb dosleio 1786. iz Moravske, rodonačelnik poznate kazališne obitelji.
  •  Bartol Felbinger  (1785.-1871.), graditelj rodom iz Češke, u Zagrebu djeluje od 1809., graditelj velikog broja zgrada na Gornjem gradu i u drugim gradovima Hrvatske.
  •  Josip Jelačić  (1801.-1859.), hrvatski ban i vojskovođa, tijekom revolucionarne 1848. surađivao s češkim političarima te im pružao utočište u Hrvatskoj, 1850. oženio se mladom groficom Sofijom Stockau iz Moravske.
  •  Josip Kalasancije Schlosser  (1808.-1882.), liječnik i prirodoslovac, rodom iz Moravske, u Hrvatskoj djeluje od 1836, s Ljudevitom Vukotinovićem istraživao hrvatske biljne vrste, prvi predsjednik Hrvatskog planinarskog društva.
  •  Ljudevit Gaj  (1809.-1872.), vođa Hrvatskog narodog preporoda, iz češkoga uveo u hrvatski jezik slova s kvačicama, popularizirao priču o Krapini kao zavičaju Čeha, Leha i Meha, praotaca Čeha, Poljaka i Rusa, surađivao s češkim preporoditeljima, posebno Janom Kollárom i Pavelom Josefom Šafaříkom.
  •  Ivan Havliček  (1810.-1863.), po ocu Čeh, smatra se autorom prve hrvatske karikature, Mađaron u kolijevci iz 1846.
  •  Karel Jaromír Erben  (1811.-1870.), češki književnik, prevodio s hrvatskog, 1848. bio češki delegat na inauguraciji Josipa Jelačića za hrvatskog bana, bio počasni član JAZU.
  •  Vatroslav Lisinski  (1819.-1854.), hrvatski skladatelj, studirao na konzervatoriju u Pragu, gdje je skladao operu Porin.
  •  Josip Juraj Strossmayer  (1815.-1905.), đakovački biskup, političar i mecena, od 1860. surađivao s češkim političarima. Izabran počasnim građaninom Praga, gdje je dobio i trg sa svojim imenom.
  •  Ivan Reyschill  (1817.-1877.), glazbenik, u Hrvatsku došao iz Češke 1839., 1869. napisao glazbu za prvu hrvatsku operetu Mornari i đaci.
  •  Dragutin Stražimir  (1821.-1891.), svećenik, župnik u Donjoj Zelini, veliki popularizator Češke u Hrvatskoj, otac hrvatske enologije, umro i pokopan u Pragu.
  •  Ivan Šah  (1824.-1904.), profesor matematike, u Hrvatsku došao iz Češke 1853., 1882. objavio knjigu Novovjeki izumi u znanosti, obrtu i umjetnosti, prvi povijesni prikaz svjetske fizike i tehnike na hrvatskom jeziku, 1854. prvi u Hrvatskoj pisao o hipnozi i telepatiji.
  •  Ivan Zasche  (1825.-1863.), slikar, rodom iz Moravske, u Zagrebu djeluje od 1852., autor poznatih portreta i veduta.
  •  Josip Ferdinand Devidé  (1826-1897.), gospodarski i prosvjetni djelatnik, u Zagreb doselio 1860. iz Praga. Na njegovu inicijativu 1864. je održana prva gospodarska izložba. Rodonačelnik poznate hrvatske obitelji Devidé.
  •  Franjo Pokorny  (1826.-1893.), tvorničar češkog porijekla, u Zagrebu 1862. otvorio modernu tvornicu likera, današnji Badel.
  •  Josip Praus  (1829.-1874.), novinar i političar, u Zagreb doselio iz Češke oko 1845., urednik novina Agramer Zeitung, Sűdslawische Zeitung i Neven, popularizirao češku književnost, jedan od četvorice hrvatskih delegata na Slavenskom kongresu u Pragu 1848.
  •  Josef Václav Frič  (1829.-1890.), češki političar i književnik, surađivao s Eugenom Kvaternikom u planovima za stvaranje samostalne Hrvatske i Češke, od 1873. do 1877. djeluje u Zagrebu kao urednik novina Agramer Zeiting, 1874. osnovao Češku besedu Zagreb.
  •  Vjenceslav Zaboj Mařík  (1831.-1895.), učitelj i pedagog, u Hrvatsku doselio iz Češke, pisao udžbenike, s češkog prevodio djela Jana Amosa Komenskog, pokrenuo časopis Smilje, 1892. u Pragu izdao djelo Chorvatsko-české rozmluvy.
  •  František Bronislav Kořinek  (1831.-1874.), književni povjesničar, publicist i prevoditelj, u Zagrebu djelovao od 1860. do 1867. kao profesor povijesti u gimnaziji, gdje je održavao prve tečajeve češkog, bio dopisnik čeških novina iz Hrvatske, protjeran zbog protivljenja mađaronskoj vlasti.
  •  Ivan Standl  (1832.-1897.), fotograf, u Zagreb doselio iz Češke 1864., autor vrijednih fotografija starog Zagreba.
  •  Ivan Zajc  (1832.-1914.), hrvatski skladatelj, po ocu porijeklom iz Češke, autor 1200 djela, od čega 19 opera i 26 opereta.
  •  Stjepan Novotny  (1833.-1867.), svećenik i pedagog, češkog porijekla, 1865. napisao prvi hrvatski udžbenik iz pedagogije Gojitba i obća učba.
  •  Marija Fabković  , rođena Frechová (1833.-1915.), učiteljica, rodom Čehinja, udala se 1854. za učitelja Skendera Fabkovića. Bila prva učiteljica tjelovježbe u Hrvatskoj, zalagala se za reformu ženskog obrazovanja.
  •  Rupert Melkus  (1833.-1891.), arhitekt i urbanist, u Zagreb doselio 1855. iz Moravske, prvi moderni zagrebački urbanist, projektirao Donji grad i groblje Mirogoj, izgradio prvu gradsku kanalizaciju.
  •  August Šenoa  (1838.-1881.), hrvatski književnik, djed mu je bio Čeh iz okolice Praga i prezivao se Šejnoha, od 1859. do 1865. studirao u Pragu, gdje je pisao za hrvatske i češke novine, prevodio s češkog.
  •  Ivan Rohaček  (1839.-1898.), liječnik, od 1879. do 1894. prvi ravnatelj psihijatrijske bolnice u Vrapču i glavni liječnik.
  •  Bohuslav Jiruš  (1841.-1901.), botaničar, rodom Čeh, od 1875. do 1886. djelovao u Zagrebu kao prvi sveučilišni profesor botanike. Inicirao utemeljenje Botaničkog vrta.
  •  Josip Ubl  (1844.-1925.), veterinar, rodom Čeh, profesor Šumarskog i gospodarskog učilišta u Križevcima, autor prvih hrvatskih veterinarskih udžbenika i tvorac hrvatske veterinarske terminologije.
  •  Đuro Pilar  (1846.-1893.), geolog i paleontolog, potječe iz obitelji češkog porijekla, od 1874. prvi sveučilišni profesor mineralogije i geologije, započeo sustavna geološka istraživanja Hrvatske.
  •   Lavoslav Geitler  (1847.-1885.), slavist, rodom Čeh, u Zagrebu djeluje od 1874. kao prvi profesor slavenske filologije.
  •  Josip Chvála  (1848.-1937.), inženjer i graditelj, u Hrvatsku doselio iz Češke 1873., projektirao brojne ceste, mostove, vodovode i javne zgrade u Lici
  •  Vinko Dvořák  (1848.-1922.), fizičar, rodom Čeh, u Zagrebu djeluje od 1875. kao prvi sveučilišni profesor fizike, 1897. napravio prvu rendgensku snimku u Hrvatskoj.
  •  Karel Zahradnik  (1848.-1916.), matematičar, rodom Čeh, u Zagrebu djelovao od 1875. do 1899. kao prvi sveučilišni profesor matematike.
  •  Gustav Janeček  (1848.-1929.), kemičar i farmaceut, rodom Čeh. U Zagrebu djeluje od 1879. kao sveučilišni profesor kemije. Osnovao današnje tvornice Pliva i Medika, zalagao se za zaštitu i popularizaciju Plitvičkih jezera. Od 1921. do 1924. predsjednik JAZU.
  •  Marija Ružička Strozzi  (1850-1937.), glumica, u Zagreb doselila iz Moravske ubrzo nakon rođenja. Od 1868. do 1937. ostvarila više od 600 kazališnih uloga, smatrana za života najvećom hrvatskom glumicom. Rodonačelnica poznate obitelji Strozzi  iz koje potječu njen sin, glumac i režiser Tito Strozzi, kći pjevačica Maja Strozzi, unuk Boris Papandopulo i praunuka Dora Fišter Toš.
  •  Tomáš Masaryk  (1850.-1937.), sociolog, filozof i državnik, predsjednik Čehoslovačke, svojim idejama utjecao na hrvatske studente u Pragu, boravio u Zagrebu 1909., 1930. dobio ulicu u Zagrebu i još nekim hrvatskim gradovima te je imenovan počasnim članom JAZU.
  •  Franjo Hochman  (1850.-1893.), tjelovježbeni pedagog, u Zagreb došao iz Češke 1878., smatra se začetnikom hrvatskog sokolstva.
  •  Vlaho Bukovac  (1855.-1922.), hrvatski slikar, od 1903. do smrti djeluje u Pragu kao profesor na Akademiji likovne umjetnosti, potpisnik proglasa o proglašenju nezavisnosti Čehoslovačke 1918.
  •  Alois Malec  (1855.-1920.), svećenik i etnograf, najpoznatiji prosvjetitelj Moravskih Hrvata za koje je 1895. sastavio molitvenik na hrvatskom.
  •  Nikola Tesla  (1856.-1943.), izumitelj, jedan semestar studirao filozofiju u Pragu, 1936. proglašen počasnim doktorom Karlovog sveučilišta, u Pragu njegovo ime nosi jedna ulica i tvornica telekomunikacijskih uređaja.
  •  Ivo Vojnović  (1857.-1929.), književnik, drame mu bile uspješno izvođenje u Pragu, kojeg je, kao njegov veliki ljubitelj, u posveti drame Maškerate ispod kuplja nazvao »mojom ljubavnicom«.
  •  Oton Kučera  (1857.-1931.), astronom, rođen u obitelji češkog porijekla, osnivač zagrebačke Zvjezdarnice, veliki popularizator prirodnih znanosti u Hrvatskoj.
  •   Vitězslav Durchánek  (1857.-1924.), vrtlar, u Zagreb došao iz Češke 1890, uredio Botanički vrt.
  •   Antun Blazina  (1857.-1922.), ljevač zvona, češkog porijekla, napravio preko 800 zvona.
  •   Vjenceslav Novak  (1859.-1905.), hrvatski književnik i glazbenik, po ocu Čeh. Studirao na konzervatoriju u Pragu, kojeg je opisao u nekim romanima.
  •   Vladoje Dukat  (1861.-1944.), književni povjesničar, rođen u obitelji doseljenoj iz Moravske, popularizirao englesku književnost i kulturu.
  •   Alfons Mucha  (1861.-1939.), češki slikar, u sklopu ciklusa Slavenska epopeja na velikom platnu naslikao djelo Obrana Sigeta pod vodstvom Nikole Šubića Zrinskog, 1930. izabran počasnim članom JAZU, 1935. boravio u Zagrebu.
  •   Vinko Hlavinka  (1862.-1934.), građevinski inženjer, u Hrvatskoj djelovao od 1887. do 1911., projektirao melioracijske radove u Slavoniji i Lici, profesor na Šumarskom fakultetu, bio predsjednik Jugoslavensko-čehoslovačke lige u Brnu.
  •   Franjo Jeržabek  (1862.-1935.), vrtlar, u Zagreb došao iz Češke 1893, uredio nasade na trgovima Zelene potkove.
  •   Josip Ptašinski  (1863.-?), svećenik i etnograf, iz Češke 1892. doselio u Istru, gdje je do 1919. djelovao kao župnik, prikupljao podatke o narodnim običajima i seoskom životu.
  •   Ivan Nepomuk Jemeršić  (1864.-1938.), svećenik, političar i publicist, 1899. preveo i izdao djelo Václava Vladivoja Tomeka Povjest kraljevine Češke, posvetivši ga »uzajamnom poznavanju, istinskom bratimstvu i iskrenoj ljubavi Čeha i Hrvata«, što je do danas ostao jedini hrvatski prijevod nekog djela o češkoj povijesti.
  •   Jagoda Truhelka  (1864.-1957.), hrvatska književnica, po ocu Čehinja. Začetnica hrvatske dječje proze.
  •   Arnošt Grund  (1866.-1929.), glumac, pjevač i redatelj, u Zagreb doselio iz Češke 1895., autor scenarija prvog hrvatskog igranog filma Brcko u Zagrebu.
  •   Dragutin Mašek  (1866.-1956.), liječnik i sveučilišni profesor, porijeklom Čeh, utemeljitelj hrvatske otorinolaringologije.
  •   Josef Dubsky  (1868.-1933.), graditelj, u Zagrebu djeluje od 1897., izveo prve armiranobetonske konstrukcije u Hrvatskoj silos Paromlina i kupolu crkve svetog Blaža.
  •   Eugen Podaubsky  (1869.-1935.), veterinar i sveučilišni profesor, porijeklom Čeh, 1919., prvi dekan Veterinarskog fakulteta u Zagrebu.
  •   Jakob Hlavka  (1869.-1955.), tvorničar, u Zagrebu djeluje od 1896., prvi u Hrvatskoj počeo izrađivati kirurške instrumente, opremu za ordinacije i bolnice i ortopedska pomagala.
  •   Emil Geistlich  (1870.-1922.), češki poduzetnik, 1910. osnovao Kupališnu zadrugu Hrvatsko-češko morsko i klimatično kupalište Baška (Chorvatsko-české mořské lázně Baška) čime počinje uspon Baške na Krku kao turističkog odredišta, posebno među češkim turistima, 1911. sagradio hotel Baška, tiskao promotivnu brošuru s naslovom Z pokoje rovnou do moře (Iz sobe ravno u more).
  •   Stjepan Radić  (1871.-1928.), hrvatski političar, najznačajniji promicatelj hrvatsko-češkog prijateljstva krajem 19. i početkom 20. stoljeća, pisao češke riječnike i gramatike te publicistička djela o Češkoj.
  •   Vjekoslav Bastl  (1872.-1947.), arhitekt, u Zagreb dolazi iz Češke 1892., projektirao Etnografski muzej, tržnicu Dolac, crkvu svetog Petra…
  •   Marija Radić, rođena Dvořákova  (1874.-1954.), Čehinja, javna radnica, najbliža suradnica supruga Stjepana Radića, bavila se i političkom aktivnošću.
  •   Oskar Nedbal  (1874.-1930.), skladatelj, dirigent i violist, za gostovanja u Zagrebu 1930. počinio samoubojstvo, do 2006. bio pokopan na Mirogoju.
  •   Ervin Rőssler  (1876.-1933.), zoolog, u Hrvatsku doselio iz Moravske kao srednjoškolac, 1901., popularizirao ornitologiju i prvi u Hrvatskoj propagirao ekologiju kao znanstvenu disciplinu.
  •   Albert Bazala  (1877.-1947.), filozof, sveučilišni profesor, po ocu Čeh, osnivač Pučkog sveučilišta, od 1933. do 1941. predsjednik JAZU.
  •   Nina Vavra  (1879.-1942.), glumica, po ocu Čehinja, osim u Zagrebu glumila i u Pragu, s češkog prevodila kazališne komade.
  •   Kamilo Dočkal  (1879.-1963.), kanonik i povjesničar, iz Češke doselio u Hrvatsku kao petogodišnjak, istraživao crkvenu povijest, utemeljio Dijecezanski muzej.
  •   Lavoslav Kalda  (1880.-1956.), arhitekt, u Zagrebu djeluje od 1898., autor današnjeg izgleda zgrade Hrvatskog sabora, projektirao češke domove u Zagrebu, Daruvaru i Hercegovcu.
  •   Milutin Cihlar Nehajev  (1880.-1931.), hrvatski književnik i novinar, po ocu Čeh, jedan od najznačajnih predstavnika hrvatske moderne.
  •   Vaclav Huml  (1880.-1953.), violinist i glazbeni pedagog, u Zagrebu djeluje od 1903., utemeljio Zagrebačku violinističku školu.
  •   Božo Lovrić  (1881.-1953.), hrvatski književnik, od 1911. do smrti živio u Pragu, uređivao bilten Centropress na hrvatskom jeziku, u Češkoj popularizirao hrvatsku književnost i umjetnost.
  •   Petar Perica  (1881.-1944.), isusovac, u Družbu Isusovu primljen u Velehradu u Moravskoj, prema melodiji češke marijanske pjesme Tisíckrát pozdravujeme tebe napisao pjesmu Rajska djevo, kraljice Hrvata, napisao riječi za pjesmu Do nebesa nek se ori, koju je u Travniku uglazbio češki isusovac Milan Smolka, te se u Češkoj pjeva pod nazivom K nebesům se orla vzletem.
  •   Rudolf Jungman  (1883.-1956.), graditelj, u Zagreb doselio iz Češke 1911., sagradio hotel Esplanade i Češki dom.
  •   Jaroslav Hašek  (1883.-1923.), češki književnik, 1905. boravio u okolici Varaždina i o tome napisao novelu s hrvatskim naslovom Danas jesmozutra nismo.
  •   Fran Lhotka  (1883.-1962.), hrvatski skladatelj i glazbeni pedagog, u Zagrebu djeluje od 1909., autor jednog od najpoznatijih hrvatskih baleta Đavo u selu.
  •   Milan Sachs  (1884.-1968.), dirigent, u Zagreb doselio iz češke 1911, bio ravnatelj zagrebačke opere.
  •   Zvonimir Rogoz  (1887.-1988.), kazališni i filmski glumac, od 1929. do 1949. djelovao u Pragu, gdje je glumio u preko 20 filmova, od kojih je najpoznatija Ekstaza.
  •   Lavoslav Ružička  (1887.-1976.), kemičar, dobitnik Nobelove nagrade za kemiju 1939., po ocu bio češkog porijekla.
  •   Franta Burian  (1888.-1958.), književnik i pedagog, doselio iz Češke 1902, prvi ravnatelj češke gimnazije u Daruvaru, najpoznatiji pisac i kulturni djelatnik češke manjine.
  •   Mila Wood  (1888.-1968.), hrvatska kiparica, po ocu Čehinja, autorica spomenika Stjepana Radića u Petrinji i posmrtne maske kardinala Alojzija Stepinca, uredila interijere brojnih crkava.
  •   Fran Smetánka  (1888.-1967.), liječnik i sveučilišni profesor, u Zagrebu djeluje od 1919. kao profesor na Medicinskom fakultetu, od 1937. predsjednik Čehoslovačkog saveza, organizirao pomoć češkim izbjeglicama nakon njemačke okupacije 1939.
  •   Kvirin Lebiš  (1890.-1939.), ljevač zvona, češkog porijekla, za Zagrebačku biskupiju izradio 220 zvona, a još toliko za druge biskupije.
  •   Josip Broz Tito  (1892.-1980.), hrvatski političar i državnik, predsjednik Jugoslavije. Kao mladi bravar radio 1912. u Škodinoj tvornici u Jince-Čenkovu i Plzenju, 1968. dao potporu Praškom proljeću, od 1946. do 1948. imao ulicu u Pragu (danas Ulice jugoslavských partyzánů).
  •   Miroslav Krleža  (1893.-1981.), hrvatski književnik, roman Povratak Filipa Latinovicza dovršio u Zbraslavu kraj Praga 1932., izabrana djela objavljena su mu na češkom u devet knjiga od 1965. do 2000., a drame su mu igrane u Pragu i Brnu.
  •   Vojta Braniš  (1893.-1983.), hrvatski kipar. U Zagreb doselio iz Moravske1906, izradio Hrvatske jaslice u crkvi svetog Blaža, djelovao kao nastavnik na obrtnoj školi.
  •   blaženi Alojzije Stepinac  (1898.-1960.), zagrebački nadbiskup i kardinal, 1922. sudjelovao na sletu Katoličke orlovske organizacije u Brnu gdje je nosio hrvatsku zastavu, 1939. blagoslovio Češki dom u Daruvaru i izrazio vjeru u ponovnu obnovu češke slobode.
  •   Lovro Matačić  (1899.-1985.), dirigent, često surađivao s Češkom filharmonijom, prvi stranac koji je na festivalu Praško proljeće 1984. dirigirao ravnao izvedbom Smetanine Moje domovine.
  •   Jiří Wolker  (1900.-1924.), češki pjesnik, inspiriran grobovima vojnika poginulih u Prvom svjetskom ratu na Mirogoju napisao pjesmu Mirogoj.
  •   Jaroslav Šidak  (1903.-1986.), povjesničar i sveučilišni profesor, porijeklom Čeh, uz ostalo bavio se i poviješću hrvatsko-čeških odnosa.
  •   Marta Svečnjak, rođena Smoliková  (1903.-1993.), slikarica i keramičarka, rodom Čehinja, supruga slikara Vilima Svečnjaka s kojim je 1990. gradu Zagrebu darovala 827 umjetničkih djela.
  •   Josip Vrana  (1903.-1991.), bohemist, rođen u obitelji doseljenoj iz Češke, dugogodišnji lektor češkog jezika na Filozofskom fakultetu u Zagrebu i rpofesor češke gramatike.
  •   Vladimir Prelog  (1906.-1998.), kemičar, dobitnik Nobelove nagrade za kemiju 1975., studirao u Pragu pod 1924. do 1928. i kasnije surađivao s češkim kemičarima.
  •   Ljudevit Jonke  (1907.-1979.), hrvatski jezikoslovac i bohemist, utemeljio studij bohemistike u Zagrebu gdje je predavao češku književnost, prevodio s češkog, uz ostalo Bakicu Božene Němcove,  Malostranske pripovijesti Jana Nerude, Dobrog vojaka Švejka Jaroslava Hašeka i pripovijetke Karela Čapeka.
  •   Srećko Pastor  (1908.-1947.), tvorničar, u Zagreb doselio iz Češke 1930. i utemeljio prvu radionicu za proizvodnju i popravak vatrogasnih aparata, današnju tvornicu Pastor.
  •   Josip Salač  (1908.-1975.), pomoćni zagrebački biskup, pripadnik češke manjine iz Daruvara, dugogodišnji duhovnik u Bogoslovnom sjemeništu.
  •   Hrvatski nogometni klub Hajduk  , osnovan 1911. u praškoj pivnici U Fleků gdje su se okupljali praški studenti iz Splita.
  •   Kosta Hlavaty  (1914.-1982.), filmski djelatnik, u Hrvatsku doselio iz Češke 1927., u partizanima izrađivao prve animirane filmove u Hrvatskoj.
  •   Franjo Knebl  (1915.-2006.), general, političar i diplomat, kao dječak doselio iz Češke u Sisak, pripadnik Prvog sisačkog partizanskog odreda 1941., od 1959. do 1963. ministar šumarstva Hrvatske, a zatim jugoslavenski veleposlanik u Indoneziji, proglašen narodnim herojem.
  •   Franjo Paulik  (1920.-1995.), operni pjevač, pripadnik češke manjine iz Virovitice, najpoznatiji po ulozi Vašeka u Smetaninoj Prodanoj nevjesti.
  •   Josip Matušek  (1920.-2003.), publicist, pripadnik češke manjine, autor brojnih radova o povijesti Čeha u Hrvatskoj, uz ostalo i knjige Češi v Chorvatsku/ Česi u Hrvatskoj.
  •   Franjo Tuđman  (1922.-1999.), hrvatski povjesničar i političar, prvi predsjednik Hrvatske, kao ravnatelj Instituta za historiju radničkog pokreta šezdesetih godina 20. stoljeća surađivao s generalom Ludvíkom Svobodom, budućim predsjednikom Čehoslovačke, 1994. na prijedlog Hrvatsko-češkog društva pohvalio Savez Čeha i Češku besedu Zagreb, »koji povijesno razumijevanje prijateljskih naroda Hrvata i Čeha pretvaraju u suvremeno razumijevanje prijateljskih država Hrvatske i Češke, i to u okolnostima kad u hrvatskoj domovini Hrvati i Česi dijele istu sudbinu, zajednički je braneći oružjem, kulturom i prosvjetom«; 1997. u Pragu mu u češkom prijevodu izdano djelo Povijesna sudba naroda.
  •   Milo Vašak  (1925.-2007.), najznačajniji pjesnik Moravskih Hrvata u 20. stoljeću, nakon protjerivanja iz rodnog kraja živio u Kanadi, gdje je 1989. objavio zbirku pjesama Va Frielištofi.
  •   Nikola Kršić  (1928.-1985.), prevoditelj, s češkog na hrvatski preveo preko 50 djela, uz ostalo Šalu Milana Kundere i Strogo kontrolirane vlakove Bohumila Hrabala.
  •   Jaroslav Dietl  (1929.-1985.), češki književnik i scenarist, rođen u Zagrebu gdje je proveo i djetinjstvo, navodno u čestim šetnjama Strossmayerovim trgom, zbog čega se jedan liječnik u njegovoj seriji Bolnica na kraju grada zove dr. Štrosmajer.
  •   Zlatko Stahuljak  (1933.), violinist, glazbeni pedagog i diplomat, studirao u Pragu, utemeljitelj i organizacijski predsjednik Međunarodnoga violinističkog natjecanja Václav Huml, prvi predsjednik Hrvatskočeškoga društva (1992.1993.) i prvi hrvatski veleposlanik u Pragu, od 1992. do 1998.
  •   Dušan Karpatský  (1935.), češki kroatist, bohemist, književni povjesničar i prevodioc, najznačajniji suvremeni promotor hrvatske književnosti i kulture u Češkoj, na češki preveo više od sto knjiga hrvatskih književnika, uredio nekoliko antologija hrvatske poezije, dopisni član HAZU, dobitnik više hrvatskih priznanja.
  •   Václav Havel  (1936.-2011.), književnik i državnik, posljednji predsjednik Čehoslovačke i prvi predsjednik Češke, njegove drame bile su izvođene u Zagrebu dok je u domovini bio zabranjivan i proganjan, kao predsjednik dizao glas u obranu Hrvatske od srpske agresije i 1995. branio legitimitet oslobodilačke operacije Oluja, Hrvatsku posjetio dvaput 2000.
  •   Jiří Menzel  (1938.), češki filmski i kazališni redatelj, dobitnik Oscara 1967., 1982. režirao Hamleta na Dubrovačkim ljetnim igrama, kasnije režirao više predstava u kazalištu Komedija u Zagrebu, pisao kolumne u listu Vijenac i režirao dokumentarne filmove o Hrvatskoj.
  •   Vlado Milunić  (1941.), češki arhitekt, 1956. s roditeljima iz Zagreba preselio u Češku, najpoznatije djelu mu je Zgrada koja pleše (Tančící dům) na obali Vltave u Pragu koju je 1996. izveo zajedno s američkim arhitektom Frankom Gehrijem.
  • Michal Viewegh  (1962.), češki književnik, njegovi humoristični romani stekli veliku popularnost u Hrvatskoj koju često posjećuje.
  • Duch, první záhřebský biskup, rodem Čech, jmenovaný kolem 1094. Jeho příchodem do Záhřebu začínají nepřetržité, a historickými prameny potvrzené, chorvatsko-české styky.

  • Přemysl Otakar II. (1230 – 1278), vládl územím Zagorje a okolím Samoboru, nad kterým jeho stoupenci vystavěli pevnost, dnešní Starý hrad (Stari grad).
  • Karel IV. (1316 – 1378), český král a římsko-německý císař, v Praze založil r. 1347 benediktinský klášter Emausy, do kterého přivedl chorvatské hlaholity z Pašmanu.
  • Petr Parléř (1330 – 1399), stavitel katedrály sv.Víta a Karlova mostu v Praze. Předpokládá se, že jeho žáci postavili portál kostela sv. Marka v Záhřebu.
  • Zikmund Lucemburský (1368 – 1437), syn Karla IV., chorvatský a uherský král od r.1386, český král od r.1420, jediný Čech který jako král vládl v Chorvatsku.
  • Jan Hus (1369 – 1415), český humanista a náboženský reformátor, do českého pravopisu zařadil slova s háčkem, který převzal ze souhlásky ž z chorvatské hranaté hlaholice.
  • Ivan Smilo Bohemius, záhřebský biskup od r. 1386 – 1394, rodem Čech, dal vypracovat první katalog inventáře záhřebské katedrály a tím vlastně založil knihovnu a katedrální klenotnici.
  • Lucidar, středověká encyklopedie, do Chorvatska se dostala v 15.s toletí z Čech.
  • Petr z Myšína, český vojevůdce, velitel obrany Šibeniku ve válce s Benátčany od r.1410 -1412.
  • Ivan Stojković (přibl. r.1390 – 1443), kardinál, dominikán, teolog a diplomat, rodem z Dubrovníku, po husitských válkách pracoval na usmíření katolíkú s husity, kteří ho nazývali „naším krajanem“, na koncilu v Basileji se pokoušel vrátit husity do náruče katolické církve.
  • Jan Vitovec (? – 1468), bývalý husitský vojevůdce, do Chorvatska přišel jako vojevůdce hraběcí rodiny Celjski 1439, později se stal slavonským banem a zagorským hrabětem.
  • Vladislav II. Jagelonský (1456 – 1516), od r. 1471 český král, za chorvatského a uherského krále zvolen r. 1490, čímž začíná období společných králů Chorvatska a Česka, které trvalo do roku 1918.
  • Čeští vojáci se zúčastnili obrany chorvatského území před Osmany v 16.století, v bitvě u Osijeku jich zahynulo na 5000.
  • Nikola Šubić Zrinski (1508 – 1566), chorvatský bán, r. 1564 si vzal za manželku českou šlechtičnu Evu z Rožmberku, která je nejznámější jako postava ze Zajcovy opery Nikola Šubić Zrinski.
  • Matija Vlačić Iliryk (1520 – 1575), chorvatský protestanský teolog, spolupracoval s českým reformistickým společenstvím Čeští bratři, r 1558 v Norimberku vydal latinské spisy Jana Husa.
  • Tadeáš Hájek z Hájku (přibl. r.1525 – 1600), český matematik, astronom a lékař, r. 1560 přeložil do češtiny dílo Bartola Djudjeviće Tlumočení tureckého proroctví, což je první známý překlad chorvatského spisovatele do češtiny.
  • Faust Vrančić (1551 -1617), chorvatský humanista,lexikograf a vynálezce, připisuje mu se vynález padáku. Od r. 1579 – 1594 žil v Praze jako tajemník císaře a krále Rudolfa II. Na základě jeho Slovníku pěti nejušlechtilejších jazyků Evropy, vypracoval český humanista Petr Loderecker r. 1605 Slovník rozličných jazyků, ke kterým Vrančić napsal předmluvu v chorvatštině.
  • Martin Slabin, český jezuita, od r. 1607 – 1608 první představený jezuitského gymnázia v Záhřebu.
  • Ivan Franjo Janeček, (1698 – 1777), český výrobce varhan, v Chorvatsku jich je dodnes zachováno kolem 30-ti.
  • Andrija Kačić Miošić (1704 – 1760), chorvatský spisovatel a osvicenec, jeho dílo „Razgovor ugodni naroda slovinskoga“ mělo vliv na vznik Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, nejznámějších padělků české literatury.
  • Franjo Trenk (1711 – 1749) slavonský velmož a vojevůdce, bojoval v Čechách během války o rakouské dědičné statky, od r. 1747 vězněn v Brně, kde také zemřel a byl pohřben.
  • Antonín (Antun) Jandera, tiskař, původem Čech, r.1771 v Záhřebu vydal první chorvatské noviny v latinském jazyce Ephemerides Zagrabienses.
  • Ivan Either (1750 – 1822), stavitel, púvodem z Moravy, v Záhřebu působil od r. 1775, r. 1805 postavil Banské dvory.
  • Karel František Freudenreich (1763 – 1831), herec a divadelní pracovník, do Záhřebu se přistěhoval r. 1786 z Moravy, zakladatel rodu známé herecké rodiny.
  • Bartol Felbinger (1785 – 1871), stavitel, rodem z Čech, v Záhřebu působil od r.1809, stavitel velkého počtu budov na Horním městě (Gornji grad) a i v dalších městech Chorvatska.
  • Josip Jelačić (1801 – 1859), chorvatský bán a vojevůdce, během revolučního roku 1848 spolupracoval s českými politiky a zároveň jim v Chorvatsku poskytoval útočiště, r.1850 se oženil s mladou hraběnku Sofií Stockau z Moravy.
  • Josip Kalasancije Schlosser (1808 – 1882), lékař a přírodovědec, původem z Moravy, v Chorvatsku působil od r.1836, s Ljudevitem Vukotinovićem bádal po chorvatských rostlinných druzích, první předseda Chorvatského horolezeckého spolku.
  • Ljudevit Gaj (1809 - 1872), vůdce Chorvatského národního obrození, z češtiny do chorvatského jazyka převzal písmena s háčkem, popularizoval pověsti o Krapině jako kolébce Čecha, Lecha a Mecha, praotců Čechů, Poláků a Rusů, spolupracoval s českými obroditeli, především s Jánem Kollárem a Pavlem Josefem Šafaříkem.
  • Ivan Havlíček (1810 – 1863), po otci Čech, předpokládá se, že je autorem první chorvatské karikatury Maďaron v kolébce r.1846.
  • Karel Jaromír Erben (1811 – 1870), český spisovatel, překládal z chorvatštiny, r. 1848 byl českým delegátem na inauguraci Josipa Jelačiće za chorvatského bána, byl čestným členem JAZU (Jugoslávské akademie vědy a umění).
  • Vatroslav Lisinski (1819 – 1854), chorvatský skladatel, studoval na pražské konzervatoři, kde komponoval operu Porin.
  • Josip Juraj Strossmayer (1815 – 1905), biskup v Đakovu, politik a mecenáš,od r.1860 spolupracoval s českými politiky, zvolen čestným občanem Prahy, kde je po něm pojmenováno i jedno náměstí.
  • Ivan Reyschill (1817 – 1877), do Chorvatska přišel z Čech r. 1839, r. 1869 napsal hudbu pro první chorvatskou operetu Námořníci a žáci (Mornari i djaci).
  • Dragutin Stražimir (1821 – 1891), kněz, farář v Donji Zelině , v Chorvatsku veliký popularizátor Čech, otec chorvatské enologie, zemřel a byl pohřben v Praze.
  • Ivan Šah, (1824 – 1904), profesor matematiky, do Chorvatska přišel z Čech r. 1853, r. 1882 vydal knihu Novověké vynálezy ve vědě, řemeslech a umění, první historický výklad světové fyziky a techniky v chorvatštině, r.1854 jako první v Chorvatsku psal o hypnóze a telepatii.
  • Ivan Zasche (1825 – 1863), malíř, původem z Moravy, v Záhřebu působil od r.1852, autor známých portrétů a vedut.
  • Josip Ferdinand Devidé (1826 – 1897), hospodářský a osvětový pracovník, do Záhřebu se přistěhoval r.1860 z Prahy. Na jeho iniciativu byla r. 1864 otevřena první hospodářská výstava. Zakladatel významného chorvatského rodu Devidé.
  • Franjo Pokorny (1826 – 1893), továrník českého původu, r. 1862 v Záhřebu otevřel moderní továrnu na výrobu likérů, dnešní Badel.
  • Josef (Josip) Praus (1829 – 1874), novinář a politik, do Záhřebu se přistěhoval kolem r. 1845, redaktor novin Agramer Zeitung, Südslawische Zeitung a Neven, popularizoval českou literaturu, jeden ze čtyřky chorvatských delegátů na Slovanském sjezdu v Praze r. 1848.
  • Josef Václav Frič (1829 – 1890), český politik a spisovatel, spolupracoval s Eugenem Kvaternikem na plánu založení samostatného Chorvatska a Česka, od r. 1873-1877 působil v Záhřebu jako redaktor novin Agramer Zeitung, r. 1874 založil Českou besedu Záhřeb.
  • Václav (Vjenceslav) Záboj Mařík (1831 – 1895),učitel a pedagog, do Chorvatska se přistěhoval z Čech, psal učebnice, z češtiny překládal dílo Jana Ámose Komenského, podnítil vydávání časopisu Smilje) r.1892 v Praze vydal dílo Chorvatsko-české rozmluvy.
  • František Bronislav Kořínek (1831 – 1874), literární historik, publicista a překladatel, v Záhřebu působil od r.1860 – 1867 jako profesor dějepisu na gymnasiu, kde měl první kursy českého jazyka, byl dopisovatelem z Chorvatska do českých novin, prohnán kvůli vzepření se maďarónským úřadům.
  • Ivan Standl (1832 – 1897) , fotograf, do Záhřebu se z Čech přistěhoval r. 1864, autor hodnotných fotografií starého Záhřebu.
  • Ivan Zajc (1832 – 1914), chorvatský skladatel, po otci původem Čech, autor 1200 děl, z toho 19 oper a 26 operet.
  • Stjepan Novotný (1833 – 1867), farář a pedagog, českého původu, r.1865 napsal první chorvatskou učebnici z pedagogiky Gojitba i opća udžba (Výchova a všeobecné učení).
  • Marie (Marija) Fabković, roz. Frechová (1833 – 1915), učitelka, rodem Češka, r. 1854 se provdala za učitele Skendera Fabkoviće. Byla první učitelkou tělocviku v Chorvatsku, usilovala o reformu vzdělání žen.
  • Rupert Melkus (1833 – 1891), architekt a urbanista, do Záhřebu se přistěhoval r. 1855 z Moravy, projektoval Dolní město (Donji grad) a hřbitov Mirogoj, vybudoval první městskou kanalizaci.
  • August Šenoa (1838 – 1881), chorvatský spisovatel, jeho děd byl Čech z okolí Prahy, příjmením Šejnoha, od r. 1859- 1865 studoval v Praze, kde psal pro chorvatské a české noviny, překládal z češtiny. Ivan Roháček (1839 – 1898), lékař, od r. 1879 – 1894 byl prvním ředitelem psychiatrické nemocnice ve Vrapči i hlavním doktorem.
  • Bohuslav Jiruš (1841 – 1901), botanik, původem Čech, od r. 1875 – 1886 působil v Záhřebu jako první univerzitní profesor botaniky. Byl iniciátorem založení Botanické zahrady.
  • Josef (Josip) Ubl (1844 – 1925), veterinář, Čech původem, profesor Lesnického a hospodářského učiliště v Križevcích, autor prvních chorvatských učebnic a tvůrce chorvatské veterinářské terminologie.
  • Đuro Pilar (1846 – 1893), geolog a paleontolog, pochází z rodiny českého původu, od r. 1874 univerzitní profesor mineralogie a geologie, zahájil nepřetržité geologické výzkumy v Chorvatsku.
  • Leopold (Lavoslav) Geitler (1847 – 1885), slavista, rodem Čech, v Záhřebu působil od r.1874 jako první profesor slovanské filologie.
  • Josef (Josip) Chvála (1848 – 1937), inženýr a stavitel, do Chorvatska se z Čech přistěhoval r. 1873, projektoval četné cesty, mosty, vodovody a veřejné budovy v Lice.
  • Vincenc (Vinko) Dvořák (1848 – 1922), fyzik, původem Čech, v Záhřebu působil od r. 1875 jako první vysokoškolský profesor fyziky, r.1897 zhotovil první rentgenový snímek v Chorvatsku.
  • Karel Zahradník (1848 – 1916), matematik, narozený v Čechách,v Záhřebu působil od r. 1875 do 1899 jako první univerzitní profesor matematiky.
  • Gustav Janeček (1848 – 1929), chemik a farmaceut, původem Čech. V Záhřebu působil od r. 1879 jako vysokoškolský profesor chemie. Založil dnešní továrny Pliva a Medika, usiloval o ochranu a popularizaci Plitvických jezer. Od r. 1921 do 1924 předseda JAZU.
  • Marie Růžičková (Marija Ružička) Strozzi (1850 – 1937), herečka, do Záhřebu se přistěhovala z Moravy brzy po svém narození. Od r.1868 do r.1937 hrála ve více než 600 hereckých úlohách, považována za nejlepší žijící chorvatskou herečku. Zakladatelka rodu Strozzi,ze které pochází její syn, herec a režisér Tito Strozzi, dcera zpěvačka Maja Strozzi, vnuk Boris Papandopulo a pravnučka Dora Fišter Toš.
  • Tomáš Masaryk (1850 – 1937), sociolog, filozof a státník, prezident Československa, svými myšlenkami ovlivnil chorvatské studenty v Praze, v Záhřebu působil r. 1909, r. 1930 po něm byla pojmenována ulice v Záhřebu i některých chorvatských městech, byl jmenován čestným členem JAZU.
  • František (Franjo) Hochman (1850 – 1893), tělovýchovný pedagog, do Záhřebu přišel z Čech r .1878, považuje se za zakladatele chorvatského sokolství.
  • Vlaho Bukovac (1855 – 1922), chorvatský malíř, od r. 1903 až do své smrti působí v Praze jako profesor na Akademii výtvarného umění, signatář prohlášení o nezávislosti Československa r. 1918.
  • Alois Malec (1855 – 1920), kněz a etnograf, nejznámější šiřitel vzdělanosti mezi moravskými Chorvaty, pro které r. 1895 sepsal modlitební knížku v chorvatštině.
  • Nikola Tesla(1856 – 1943), vynálezce, jeden semestr studoval v Praze filozofii, r.1936 získal čestný doktorát Karlovy univerzity, v Praze jeho jménem je pojmenována jedna ulice a továrna telekomunačních přístrojů.
  • Ivo Vojnović (1857 – 1929), spisovatel, jeho dramata byla s úspěchem hrána v Praze, miloval Prahu, kterou ve svém díle Maškerate ispod kuplja, nazval „mou milenkou“.
  • Oton Kučera (1857– 1931), astronom, narozen v rodině českého původu, zakladatel záhřebské Hvězdárny, velký popularizátor přírodních věd v Chorvatsku.
  • Vítězslav Durchánek (1857 – 1924), zahradník, do Záhřebu přišel z Čech r. 1890, založil Botanickou zahradu.
  • Antun Blazina (1857 – 1922), zvonař, českého původu, odlil přes 800 zvonů.
  • Vjenceslav Novak (1859 – 1905), chorvatský spisovatel a hudebník, po otci Čech. Studoval na konzervatoři v Praze, kterou popsal v některých svých románech.
  • Vladoje Dukat (1861 – 1944), literární historik, narozen v rodině přistěhované z Moravy, popularizoval anglickou literaturu a kulturu.
  • Alfons Mucha (1861 – 1939), český malíř, v rámci cyklu Slovanská epopej namaloval na velikém plátnu dílo Hájení Sigetu proti Turkům Mikuláše Zrinského, r. 1930 zvolen čestným členem JAZU, r. 1935 pobýval v Záhřebu.
  • Vincenc (Vinko) Hlavinka (1862 – 1934), stavební inženýr, v Chorvatsku působil od r. 1887 do r. 1911, projektoval meliorační práce ve Slavonii a Lice, profesor na Lesnické fakultě, byl předsedou Jugoslávsko-československé ligy v Brně.
  • František Jeřábek (Franjo Jeržabek) (1862 – 1935), zahradník, do Záhřebu přišel z Čech r. 1893, založil zeleň na náměstích Zelené podkovy.
  • Josef (Josip) Ptašinski (1863 - ?), kněz a etnograf, z Čech se r. 1892 přistěhoval do Istrie, kde do r.1919 působil jako farář, sbíral informace o národních obyčejích a selském životě.
  • Ivan Nepomuk Jemeršić (1864 – 1938), kněz, politik a publicista, r.1899 přeložil a vydal dílo Václava Vladivoje Tomka Dějiny království českého a věnoval ho „vzájemnému seznamování, opravdovému bratrství a upřímné lásce Čechů a Chorvatů“, což je dodnes jediný chorvatský překlad nějakého díla o českých dějinách.
  • Jagoda Truhelka (1864 – 1957), chorvatská spisovatelka, po otci Češka. Zakladatelka chorvatské dětské prózy.
  • Arnošt Grund (1866 – 1929), herec, zpěvák a režisér, do Záhřebu se z Čech přistěhoval r. 1895, autor scénáře prvního chorvatského hraného filmu Brcko v Záhřebu.
  • Dragutin Mašek (1866 – 1956), lékař a vysokoškolský profesor, původem Čech, zakladatel chorvatské otorinolaringologie.
  • Josef Dubský (1868 – 1933), stavitel, v Záhřebu působil od r.1897, postavil první konstrukce ze železobetonu v Chorvatsku – silo Paromlin a kupoli kostela sv. Blažeje.
  • Eugen Podaubský (1869 – 1935), veterinář a univerzitní profesor, Čech původem, r. 1919 první děkan Veterinární fakulty v Záhřebu.
  • Jakub Hlávka (Jakob Hlavka) (1869 – 1955), továrník, v Záhřebu působil od r. 1896, v Záhřebu jako první začal vyrábět chirurgické nástroje, zařízení do ordinací, nemocnic a ortopedické pomůcky.
  • Emil Geistlich (1870 – 1922), český podnikatel, r. 1910 založil Lázeňský spolek Chorvatsko- české mořské lázně Baška, čímž začíná růst Bašky jako turistického místa na Krku, zvláště mezi českými turisty , r. 1911 postavil hotel Baška, vytiskl promotivní brožuru s názvem Z pokoje rovnou do moře.
  • Stjepan Radić (1871 – 1928), chorvatský politik, nejvýznamnější šiřitel chorvatsko-českého přátelství na sklonku 19. a začátkem 20.století, psal české slovníky, gramatiky i publicistická díla o Čechách.
  • Alois (Vjekoslav) Bastl (1872 – 1947), do Záhřebu přišel z Čech r. 1892, projektoval Etnografické muzeum a tržnici Dolac, kostel sv. Petra.....
  • Marie (Marija) Radić, roz. Dvořáková, (1874 – 1954), Češka, veřejná pracovnice, nejbližší spolupracovnice manžela Stjepana Radiće, zabývala se i politickou činností.
  • Oskar Nedbal (1874 – 1930), skladatel, dirigent a houslista, za hostování v Záhřebu r. 1930 spáchal sebevraždu, do r. 2006 pohřben na Mirogoji.
  • Ervin Rössler (1876 – 1933), zoolog, do Chorvatska se přistěhoval jako středoškolák z Moravy, r. 1901 popularizoval ornitologii a jako první v Chorvatsku propagoval ekologii jako vědecký obor.
  • Albert Bazala (1877 – 1947), filozof, univerzitní profesor, Čech z otcovy strany, zakladatel Lidové univerzity, od r. 1933 – 1941 předseda JAZU.
  • Nina Vávrová (Vavra), ( 1879 – 1942), herečka, Češka z otcovy strany, kromě Záhřebu hrála i v Praze, z češtiny překládala divadelní hry.
  • Kamil (Kamilo) Dočkal (1879 – 1963), kanovník a historik, z Čech se do Chorvatska přestěhoval jako pětiletý, zkoumal církevní historii, založil Diecézní muzeum.
  • Leo (Lavoslav) Kalda (1880 – 1956), architekt, v Záhřebu působil od r. 1898, autor dnešního vzhledu Chorvatského parlamentu, projektoval české domy v Záhřebu, Daruvaru a Hercegovci.
  • Milutin Cihlar Nehajev (1880 – 1931), chorvatský spisovatel a novinář, z otcovy strany Čech, jeden z nejvýznamnějších představitelů chorvatské moderny.
  • Václav Huml (1880 – 1953), houslista a hudební pedagog, v Záhřebu působil od r. 1901, založil Záhřebskou houslovou školu.
  • Božo Lovrić (1881 – 1953), chorvatský spisovatel, od r. 1911 až do své smrti žil v Praze, redigoval bilten Centropress v chorvatštině, v Čechách popularizoval chorvatskou literaturu a umění.
  • Petar Perica (1881- 1944), jezuita, do Družby Ježíšovy byl přijat na Velehradu na Moravě, podle melodie české mariánské písně Tisíckrát pozdravujeme tebe napsal píseň Rajska djevo, kraljice Hrvata, napsal slova pro píseň Do nebesa nek se ori, pro kterou v Travniku melodii složil jezuita Milan Smolka a která se v Čechách zpívá pod názvem K nebesům se orla vzletem.
  • Rudolf Jungmann (1883 – 1956), stavitel, r. 1911 se z Čech přistěhoval do Záhřebu, postavil hotel Esplanade a Český dům.
  • Jaroslav Hašek (1883 – 1923), český spisovatel, r. 1905 působil v okolí Varaždinu, o čemž napsal novelu s chorvatským názvem Danas jesmo zutra nismo.
  • Fran Lhotka (1883 – 1962), chorvatský skladatel a hudební pedagog, v Záhřebu působil od r. 1909 , autor jednoho z nejznámějších chorvatských  baletů Čert ve veslici (Đavo u selu).
  • Milan Sachs (1884- 1968), dirigent, do Záhřebu se přistěhoval z Čech r. 1911, byl ředitelem záhřebské opery.
  • Zvonimir Rogoz (1887 – 1988), divadelní a filmový herec, od r. 1929 – 1949 působil v Praze, kde hrál ve více než 20 filmech, ze kterých je nejznámější Extáze.
  • Lavoslav Ružička (1887 – 1976), chemik, držitel Nobelovy ceny za chemii r. 1939, z otcovy strany byl českého původu.
  • Franta Burian (1888 – 1958), spisovatel a pedagog, z Čech se přistěhoval r. 1902, první ředitel českého gymnázia v Daruvaru, nejznámější spisovatel a kulturní pracovník české menšiny.
  • Mila Wood (1888 – 1968), chorvatská sochařka, z otcovy strany Češka, autorka památníku Stjepana Radiće v Petrinji a posmrtné masky kardinála Alojzije Stepinace, zařídila interiéry četných kostelů.
  • František (Fran) Smetánka (1888 – 1967), lékař a vysokoškolský profesor, v Záhřebu působil od r. 1919 jako profesor na Lékařské fakultě, od r. 1937 předseda Československého svazu, organizoval pomoc českým uprchlíkům po německé okupaci r. 1939.
  • Kvirin Lebiš (1890 – 1939), zvonař, českého původu, pro Záhřebskou diecézi odlil 220 zvonů a stejné množství další diecéze.
  • Josip Broz Tito (1892 – 1980), chorvatský politik a státník, prezident Jugoslávie. Jako mladý zámečník pracoval r. 1912 ve Škodově továrně v Jince-Čenkovu a Plzni, r. 1968 podpořil Pražské jaro, od r. 1946 – 1948 měl v Praze svou ulici ( dnes je to Ulice jugoslávských partyzánů).
  • Miroslav Krleža (1893 – 1981), chorvatský spisovatel, román Návrat Filipa Latinovicze (Povratak Filipa Latinovicza) dokončil na Zbraslavi ( dnes Praha) r. 1932, vybraná díla byla v češtině uveřejněna od r. 1965 – 2000 v devíti knihách, jeho dramata jsou hrána v Praze a Brně.
  • Vojta Braniš (1893 – 1983), chorvatský sochař. Do Záhřebu se přistěhoval z Moravy r. 1906, vytvořil Chorvatské jesle v kostele sv. Blažeje, působil jako učitel na řemeslnické škole.
  • blahoslavený Alojzije Stepinac (1898 – 1960), záhřebský nadbiskup a kardinál, r. 1922 se zúčastnil sletu Katolické orlovské organizace v Brně, kde nesl chorvatskou vlajku, r. 1939 dal požehnání Českému domu v Daruvaru a vyjádřil víru v novou obnovu české svobody.
  • Lovro Matačić (1899 – 1985), dirigent, často spolupracoval s Českou filharmonií, první cizinec, který na festivalu Pražské jaro r. 1984 dirigoval provedení Smetanovy Mé vlasti.
  • Jiří Wolker (1900 – 1924), český básník, inspirován hroby vojáků na Mirogoji, padlých v 1. světové válce, napsal báseň Mirogoj.
  • Jaroslav Šidak (1903 - 1986), historik a univerzitní profesor, českého původu, kromě jiného se zabýval i historií chorvatsko-českých vztahů.
  • Marta Svečnjak, roz. Smolíková (1903 – 1993), malířka a keramička, rodem Češka, manželka malíře Vilima Svečnjaka, společně r. 1990 městu Záhřeb věnovali 827 uměleckých děl.
  • Josip Vrana (1903 – 1991), bohemista, narozen v rodině přistěhované z Čech, dlouholetý lektor češtiny na Filozofické fakultě a profesor české gramatiky.
  • Vladimir Prelog (1906 – 1998), chemik, držitel Nobelovy ceny za chemii r. 1975, v Praze studoval od r. 1924 – 1928, později spolupracoval s českými chemiky.
  • Ljudevit Jonke (1907 – 1979), chorvatský jazykoslovec a bohemista, v Záhřebu založil studium bohemistiky, kde přednášel českou literaturu, překládal z češtiny, kromě jiného i Babičku od Boženy Němcové, Malostranské povídky Jana Nerudy, Dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška a povídky Karla Čapka.
  • Srećko Pastor (1908 – 1947), továrník, do Záhřebu se přistěhoval z Čech r. 1930 a založil první dílnu na výrobu a opravu hasicích přístrojů, dnešní továrnu Pastor.
  • Josip Salač (1908 – 1975), pomocný záhřebský biskup, příslušník české menšiny z Daruvaru, dlouhodobý spirituál na Teologickém semináři.
  • Chorvatský fotbalový klub Hajduk, založen r.1911 v pražské pivnici U Fleků, kde se scházeli pražští studenti ze Splitu.
  • Kosta Hlavaty (1914 – 1982), filmový pracovník, do Chorvatska se přistěhoval r. 1927, jako partyzán tvořil první animované filmy v Chorvatsku.
  • Franjo Knebl (1915 – 2006), generál, politik a diplomat, jako chlapec se přistěhoval z Čech do Sisku, příslušník prvního partyzánského oddílu Sisak r. 1941, od r. 1959 – 1963 ministr lesnictví Chorvatska, potom jugoslávský velvyslanec v Indonésii, prohlášen národním hrdinou.
  • Franjo Paulik ( 1920 – 1995), operní zpěvák, příslušník české menšiny z Virovitice, nejznámější po úloze Vaška ve Smetanově Prodané nevěstě.
  • Josip Matušek (1920 – 2003), publicista, příslušník české menšiny, autor mnoha prací o historii Čechů v Chorvatsku, kromě jiného i knihy Češi v Chorvatsku.
  • Franjo Tuđman (1922 – 1999), chorvatský historik a politik, první prezident Chorvatska, jako ředitel Institutu historie dělnického hnutí v šedesátých letech 20. století spolupracoval s generálem Ludvíkem Svobodou, budoucím prezidentem Československa, r. 1994 na návrh Chorvatsko-české společnosti pochválil Svaz Čechů a Českou besedu Záhřeb, „kteří historické porozumění přátelských národů Chorvatů a Čechů mění v moderní porozumění přátelských států Chorvatska a Česka,a to za okolností, kdy v chorvatské vlasti Chorvaty a Čechy spojuje stejný osud společně se bránit zbraněmi, kulturou a osvětou“; v Praze mu r. 1997 byla v českém překladu vydána kniha Dějinný úděl národů.
  • Milo Vašak (1925 – 2007), nejvýznamnější básník moravských Chorvatů ve 20.století, po vypovězení z rodného kraje žil v Kanadě, kde r. 1989 vydal sbírku básní Va Frielištofi.
  • Nikola Kršić (1928 – 1985), překladatel, z češtiny do chorvatštiny přeložil více než 50 děl, kromě jiného Žert od Milana Kundery a Ostře sledované vlaky od Bohumila Hrabala.
  • Jaroslav Dietl (1929 – 1985), český spisovatel a scénárista, narozen v Záhřebu, kde prožil i dětství – údajně na častých procházkách Strossmayerovým náměstím, a právě proto se prý lékař z jeho seriálu Nemocnice na kraji města jmenuje dr. Štrosmajer.
  • Zlatko Stahuljak (1933), houslista, hudební pedagog a diplomat, studoval v Praze, zakladatel a organizační předseda Mezinárodní houslové soutěže Václav Huml, první předseda Chorvatsko-české společnosti (1992 – 1993) a od r. 1992 – 1998 první chorvatský velvyslanec v Praze.
  • Dušan Karpatský (1935), český kroatista, bohemista, literární historik a překladatel, nejvýznamnější současný promotor chorvatské literatury a kultury v Čechách, do češtiny přeložil přes 100 knih chorvatských spisovatelů, připravil několik antologií chorvatské poezie, člen korespondent HAZU, získal několik chorvatských vyznamenání.
  • Václav Havel (1936 – 2011), spisovatel a státník, poslední prezident Československa a první prezident Česka, jeho dramata byla v Chorvatsku hrána v době, kdy byl ve své vlasti zakazován a pronásledován, jako prezident protestoval proti srbské agresi na Chorvatsko a r. 1995 hájil legitimitu osvobozenecké operace Bouře, Chorvatsko r. 2000 dvakrát navštívil.
  • Jiří Menzel (1938), český divadelní a filmový režisér, držitel Oskara z r. 1967, r. 1982 režíroval Hamleta na Dubrovnických letních hrách, později režíroval větší počet představení v divadle Komedija v Záhřebu, psal kolumny do listu Vijenac a režíroval dokumentární filmy o Chorvatsku.
  • Vlado Milunić (1941), český architekt, r. 1956 se s rodiči ze Záhřebu odstěhoval do Čech, nejznámější jeho dílo je Tančící dům v Praze na nábřeží Vltavy, kterou realizoval r. 1996 společně s americkým architektem Frankem Gehrijem....
  • Michal Viewegh (1962), český spisovatel, jeho humoristické romány získaly velkou popularitu v Chorvatsku, které často i navštěvuje.

Hrvati na Karlovom sveučilištu    Povratak na vrh

Karlovo sveučilište u Pragu osnovano je 1348. odlukom češkog kralja i rimsko-njemačkog cara Karla IV, a Hrvate među njegovim studentima nalazimo od početka 15. stoljeća, kad je profesor i rektor sveučilišta bio češki vjerski reformator Jan Hus. U velikom broju Hrvati su počeli studirati u Pragu nakon 1882., kad je Karlovo sveučilište uz njemački ponovno dobilo i svoj češki dio na kojem je službeni jezik bio češki. Od te godine pa do 1918. u Pragu su studirala 444 hrvatska studenta, od čega ih je 77 steklo doktorate, a mnogi su na praškim fakultetima proveli samo dio studija. Praški studenti bili su izumitelj svjetskog glasa Nikola Tesla, političari Stjepan Radić, Pavle Radić, August Košutić, Ivan Ribar i Vjekoslav Spinčić, kemičar i nobelovac Vladimir Prelog, književnici August Šenoa i Eugen Kumičić, seizmolog Andrija Mohorovičić, etnolog Milovan Gavazzi, odvjetnik Ivo Politeo, jezikoslovac Ljudevit Jonke, povjesničari Matija Mesić, Tadija Smičiklas, Milan Prelog i Grga Novak, publicist Božidar Adžija, liječnik Ante Šercer, novinar Milan Grlović, a na umjetničkim akademijama školovali su se skladatelji Vatroslav Lisinski, Josip Slavenski i Krsto Odak, književnik Vjenceslav Novak, kipar Frano Kršinić, kiparica Mila Wood, slikari Marijan Trepše, Jozo Kljaković, Milivoj Uzelac i Mirko Rački, režiseri Rajko Grlić i Lordan Zafranović, dok je slikar Vlaho Bukovac bio profesor na likovnoj akademiji.

 

Bohemizmi u hrvatskom jeziku Povratak na vrh

U 19. stoljeću hrvatski jezik obogaćen je mnogim bohemizmimariječima porijeklom iz češkog jezika, koji je u to vrijeme imao razvijeniju stručnu terminologiju, posebno u području tehnike i prirodnih znanosti. Neke su riječi jednostavno posuđene, a neke su poslužile kao predložak prema kojem je doslovnim prevođenjem nastao sličan hrvatski termin. Te su se riječi toliko udomaćile da ih danas nitko od Hrvata ne smatra posuđenicama ili tuđicama. Prema kroatistu i bohemistu Ljudevitu Jonkeu, bohemizmi su u hrvatski jezik prodirali u tri navrata. Prvi je bio u doba Hrvatskog narodnog preporoda, nakon 1836. kad u hrvatski iz češkog ulaze riječi časopis, dosljedan, dosljednost, naslov, nježan, obrazovati, obred, obzor, okolnost, opseg, pokus, povod, predmet, prevaga, prvobitan, primjeran, poprsje, podneblje, skromnost, slog, spis, stupanj, učinak, uspjeh, ustav, zavod i zbirka.

Drugi nalet bohemizama uslijedio je poslije 1848. i trajao 1860. kad je Bogoslav Šulek izdao svoj Njemačko-hrvatski rječnik, u kojem je hrvatski jezik obogatio mnogim novim riječima preuzetima iz drugih slavenskih jezika, poput ruskog i češkog, za one termine kojih nije bilo u hrvatskom. »Gdě nisam našao potrebite rěči u književnom narěčju, potražih ju u srodnom razrěčju, i onda stoprv prigrlih noviju već upotrebljavanu rěč, kad me i razrěčja izdadoše. Pa kad mi ni odkuda nije naspela pomoć, utekoh se drugim slavenskim jezikom, gdě je uvěk nadjoh. Mislim, da me razboriti našinci neće ukoriti radi ovoga postupanja; jer da književni naš jezik nedoteče za sve pomisli, da ga treba bogatiti i razvijati, u tom se dan danas svi naši književnici slažu«, napisao je Šulek u predgovoru Rječnika. Od tih bohemizama koje je Šulek uveo u hrvatski do danas su se održali: bajoslovan, bodar, dostaviti, dostatan, dotičan, dražba, krajolik, ličiti, ličilo, naklada, nakladnik, obrazac, odraz, ogavan, opetovati, ploha, podlost, pojam, poredak, predio, prednost, prijam, prirodopis, pronevjeriti, smjer, snimak, stanovište, stanovit, stroj, sustav, svjež, svježina, tlak, tlakomjer, uloga, ustroj, važan, važnost, zemljovid i živalj. Treći nalet bohemizama uslijedio je 1874. kad je Šulek izdao Hrvatsko-njemačko-talijanski rječnik znanstvenoga nazivlja, osobito za srednja učilišta. Tada u hrvatski »službeno« ulaze dojam, dopjev, dobrobit, kisik, kotva, podnebesje, uzajamnost i vodik.

Od bohemizama zabilježenih u Šulekovim rječnicima danas više nisu u uporabi bilina, bilinstvo, bitoslovlje, bjelkovina, bjelizna, cvjetana, čadič, dira, dlažba, hvost, inorazovac, izmoli, jar, latak, objam, obličaj, odvraza, opice, pleso, podmol, povjetrun, predjam, projam, pričina, primjetak, prst (humus), pružnost, prvak (element), pud, sasuvak, seljanka (idila), skladnja, slučenina, slovesnost, stežajka, sudobnost, susednost, trizna, vetriba, viko, vraska, zamjer, zatačka, zelina i živjena. Jedan od razloga je taj što se sam Šulek nije držao svog načela da bohemizme uvodi samo kad nema dobrih hrvatskih riječi, tako da nije bilo potrebe uvoditi diru, hvost, opice, prst, viko i vrasku kad su već postojale hrvatske riječi riječi rupa, rep, majmun, crnica, poklopac i bora. S vremenom je broj bohemizama od oko 500 spao na oko 70.  Uz već navedene, to su i bod, bojovnik, burza, desetljeće, dizalo, doseg, doslovan, dosljedan, dragocjen, držalo, dušik, geslo, gnojivo, ishodište, klokan, kopačka, kupelj, kurje oko, lihvar, mladež, nalaz, narječje, Nizozemska, ozariti, plin, pogon, pokus, povod, prisega, pročelje, samoglasnik, smjesa, stupanj, suglasnik, suhoparan, ticalo, tisak, učinak, ugljik, valjak, vodopad, vlak i zaklada.